 
 |
||||
| LIDOVÉ NOVINY Petr Vizina 8.6.2006 Miou Miou: Naše nástroje mají stařecké vrtochy Pardubická kapela Miou Miou osvědčuje na CD La la grande finale slabost pro kočky i archaické klávesové nástroje. * Vybrali jste si název podle slavné francouzské herečky. Co vám je na ní sympatické? Miou-Miou je charismatická osobnost, pro nás byla ale důležitá doba, kterou představuje. V kapele jsme se sešli z různých hudebních koutů a francouzské filmy 70. let, Émile Ajar, Gainsbourg nebo Francis Lai, byly přesně ty body, kde jsme se vzájemně protnuli. Svou roli ve výběru názvu hrála i určitá fascinace kočičím světem. * Také na obalu desky a v jazyce písniček je patrný silný vliv Francie. Kde se vzal? Autorka obalu Teréz Nývlt se ale nechala inspirovat spíše Rujánou, kam jezdila jako malá s rodiči na dovolenou. Ten dětský plastikový akordeon, který se objevuje na obalu a ozve se i na albu v písničce Summe Volume, si odtamtud kdysi přivezla. Co se týče Francie, prostě jsme jen propadli kouzlu jejího nonšalantního jazyka. * Na desce věnujete poděkování pardubickému Divadlu 29... Nahrávali jsme tu všechny naše desky a považujeme je za domovskou scénu. Je orientované hlavně na alternativní žánry a nekompromisním zaměřením u nás zřejmě nemá mimo velká centra obdoby. Dramaturg Zdeněk Závodný nám dal příležitost v době, kdy o nás nikdo nevěděl, zvukař divadla Míra Škop byl u všech nahrávek. * Používáte archaické klávesové nástroje, v čem je pro vás půvab jejich zvuku? V jejich autentičnosti například. Je nám blízká i jejich určitá nedokonalost. Analogové zvuky mají osobitý charakter, dá se jimi docílit širokého spektra nálad. V poslední době jsme objevili a nechali zrestaurovat hned několik nástrojů, které jsou vlastně starší než my. Mají často už své stařecké vrtochy, vyžadují zvýšenou péči a cestovat s nimi je docela dobrodružství. * Kdo je vám mezi domácími hudebníky přístupem nejbližší? Bylo by jich hodně. Skupina Hm..., hudební projekty kolem hradeckého divadla DNO, solitéři jako Janota nebo Václavek. Baví nás také slovenská scéna - Dlhé diely/Longital, Živé kvety nebo projekty Martina Burlase. Máme pocit, že tamní kapely se méně nechávají strhnout trendy a výsledek je pak často osobitější, niternější. PETR VIZINA :::::::::::::::::::: |
||||