 
 |
||||
"Přijď za mnou teď hned, projdi tou zdí Tápání Je dobře když naše kapela zní, že jste přinejmenším na pochybách, není-li z JINÉ kotliny či od moře? Ovšem že je, podle francouzské filmové krásky pojmenovaní Miou Miou jsou toho skvělý důkaz. I proto, že své první regulérní album La la grande finale dotáhli k dokonalosti (téměř) po všech stránkách. Tak třeba booklet... ... a uvnitř kreslení rackové, loďky, káva v šálcích, šatník s letními šaty na ramínku, dívčí plavky, kecky, badminton. Vyznění? Bezstarostnost, volnost, naivita, nostalgie, zábava. Domino s tulipánem, kocouři na zdi (kde jinde?), model ponorky jak od Verna, lepidlo Herkules. Návrat do dětství tak, jak o něm zpívají Miou Miou v klipu Rendre temps. V tom s kolem, znáte ho, ne? Poesie Lhotákových obrázků, dávná vzpomínka na staré knížky o aviatice, kápli mi do noty. Stárnu? Snad, ale mít rád TOHLE není ostuda. Hřeje to, hladí, uklidňuje. Vzory? To samé v bledě modrém (barva přebalu) je jejich hudba. Lehká a vzdušná, dívčí hlásek Karolíny Dytrtové zní snivě, a pak zas sebejistě. Kytary a bicí jsou spíš utlumeny, při ztišení je ten příjemně mejdanový sound už chill out. Melancholie akorát, franština jí sluší, vzory/ zdroje/ inspirace posluchač tuší. Našinec tasí z rukávu eso Stereolab (též) se zpěvačkou, co umí francouzsky i anglicky (a taky je i není retro). Posluchači našinci - i zlořádu kritikovi - je Stereolab, díky častému hraní v ČR, z příměrů nejblíž. V jistém ohledu je ale hudba Lab´s chudší, nejsou tak hraví. Miou mohou připomínat i rafinovaně naivní provokatéry Stereo Total. Potěší je - někde si o to MM´s dokonce řekli - když v nich pisálek slyší i Serge Gainsbourga, prazdroj chanson beat popu sladké Francie. Kuřáka, Děvkaře, Šansoniéra, Herce, Bohéma. Může být. Ještě přidám (do souvislostí) Jane Birkin, která se Sergem zpívala Je t´aime - hit škol v přírodě a večírků puberťáků v ČSSR 70. a 80. let. Hudba Šansony. Hity. Cajdáčky (Sublime). Romantika ve třech minutách. Radost. Zasněný pop (Le Chaos). Odvaz (La chambre voisine). Lehký bigbít i špetka psychedelie (Le petit punk). Pěkná aranžmá. Sedmičlenná rocková kapela hraje na asi 40 nástrojů od samplerů a další elektroniky (Summe volume) přes legendární archaické klávesy Vermona k banju, harmonice, vibrafonu, trubce, piánu a flétně (Le petit punk)... Tahle kapela PŘESNĚ ví, po čem kdy sáhnout, občas si do rytmu zatleská (Á l´été de la Saint-Martin ´68). Do studia sezvala na 20 hostů, taky Márdiho z Vypsané fixy a Ondřeje Ježka, který album ve svém studiu točil. Ačkoli MM´s smyčci nešetří (Sublime), tvrdím, že živě nebudou znít o moc jinak. Dost se těším, až si s nimi zazpívám Le coupe de ciseaux, odvázaný hitík zjemnělý dívčím hlasem. A taky Déjá-vu. Jen ten šťastný smích v ní mi nepřijde moc k uvěření. Je takový... divný. Drobnosti (pro radost) Když se to hodí, teče na CD La la grande finale voda (La coureuse de la nuit). V dálce houká sanitka (Summe volume), cinkne zvonek kola (Avant le voyage), zavrže to (Le Chaos). Drobnosti potěší, poslouchat album je díky nim větší dobrodružství. Jistě i kapela si ty hračičky užívá, musí být radost je vymýšlet a "instalovat." A pak čekat, "až to zas přijde." Slova, slova Plus alba jsou francouzské texty, v bookletu přeložené do češtiny. Sláva! Hned dva od Aničky Polívkové, smutné Jolany, jedné z mála normálních lidí ve filmu Účastníci zájezdu. (Neviděli? Doporučuju, i když je to Viewegh). Jsou o naději i samotě, lásce, jistotách, síle bezmocnosti, okouzlení, vzpomínkách, fantazii. Hlavně tady kotě sem tam prskne a vytáhne drápky. Při poslechu CD (a čtení textů) třeba (páni) zatoužíte zajít k té fajn nepořádné slečně, která "když domů dorazí vánoční úklid, starostlivě brání všechny pavučiny..." (Le Chaos). Ale ať si to PAK uklidí sama. Dětské sny se v La grande sucrerie vrací velmi živé, slova "Vylézt si na kopec ze šlehačky, klouzat se po zmrzlině, bořit se po kotníky do čokoládového dortu..." korunuje zjištění "Tomu pokušení nejde odolat". Pěkné, radostné, podmanivé. Děkuji, Miou Miou.
::::::::::::::::::::
|
||||
